Skip to content

Práce, kterou nevidíte, za platformou pro AI roleplay ​

Dva lidé, nespočet povinností a více než dva roky učení.

Napsala Edith | komunitní manažerka AICHIKI

Když otevřete aplikaci pro AI roleplay, všechno vypadá poměrně jednoduše. Vyberete si postavu, napíšete zprávu a dostanete odpověď. Možná si vytváříte vlastní postavy, přizpůsobujete si konverzace nebo objevujete příběhy, které napsali jiní uživatelé.

Co nevidíte, je všechno, co se za tím zážitkem odehrává.

S manželem Rudim jsme dva lidé, kteří nesou hlavní odpovědnost za vznik a provoz AICHIKI, nezávislé platformy pro AI roleplay.

Rudi má na starosti vývoj, infrastrukturu a samotný byznys. Já se starám o komunitu, komunikaci, kreativní obsah a velkou část toho, co se děje mezi platformou a jejími uživateli.

Nemáme investory, marketingové oddělení ani velký vývojářský tým. Máme ale malou skupinu moderátorů a beta testerů, kteří nám pomáhají, a komunitu, jejíž zpětná vazba má dál vliv na naše rozhodování.

Po více než dvou letech vývoje se pořád učíme, co všechno stavba a údržba takové platformy obnáší.

A usoudila jsem, že je čas podělit se o kus práce, která zůstává většinou skrytá.

Není to jen psaní kódu ​

Když Rudi s vývojem AICHIKI začínal, myslel si, že technická stránka bude poměrně jednoduchá.

Základní myšlenka AI chatovací aplikace zní přímočaře: poslat zprávu uživatele přes API do AI modelu, dostat odpověď a zobrazit ji na obrazovce.

Jenže přimět AI model k odpovědi není totéž, jako ho přimět k účasti na souvislém, dlouhodobém příběhu.

Postavy si musí udržet svou osobnost. Konverzace potřebují kontext. Vzpomínky je třeba spravovat, uživatelské relace udržovat a systém musí zvládat interakce mnohem složitější než prostou výměnu zpráv.

Tyto výzvy jsou obzvlášť důležité v AI roleplayi, kde uživatelé mohou strávit stovky zpráv rozvíjením vztahů, tvorbou fiktivních světů a sledováním spletitých dějových linií.

Když jsem se Rudiho zeptala, co lidé možná nevědí o vývoji AICHIKI, řekl mi:

„Nedá se to zvládnout za týden vibe codingu. Na AICHIKI pracuju už přes dva roky a pořád to není dokonalé.“

Myslím, že to dobře vystihuje rozdíl mezi tím, jak jednoduše může něco vypadat zvenčí, a tím, jak složité to je, jakmile to začnete stavět.

A psaní kódu je jen jedna část jeho povinností.

AICHIKI funguje prostřednictvím registrované rumunské firmy, takže na jeho bedrech leží také daně, zákonné požadavky, firemní administrativa a finanční rozhodnutí.

Stará se o infrastrukturu, nasazování, požadavky obchodů s aplikacemi a o rozhodování, které nápady jsou technicky, finančně a právně proveditelné.

Pracuje s různými AI modely, učí se jejich možnosti i omezení a používá nástroje pro vývoj s podporou AI, například Claude a Codex.

Dokonce si aplikační infrastrukturu sami hostujeme a spravujeme doma.

Když jste vývojář v zaměstnání, často můžete dokončit úkol, odevzdat kód a jít dál.

Jenže když stavíte vlastní produkt, odpovědnost nekončí ve chvíli, kdy nějaká funkce začne fungovat.

Musíte přemýšlet, jestli ji lidé budou používat, jestli jí rozumějí, jak ovlivňuje ostatní systémy a co se stane, když se něco pokazí.

Rudi popsal ještě jeden rozdíl, který mi utkvěl v paměti: když produkt vlastníte, máte ho v hlavě pořád.

Vždycky je co vylepšovat, co zkoumat nebo nějaký další nápad, který stojí za zvážení.

A tenhle pocit dobře znám i já, přestože moje práce vypadá docela jinak než ta jeho.

Moje strana AICHIKI: lidé za zprávami ​

Moje povinnosti se točí kolem našich uživatelů a komunity, kterou jsme vybudovali.

Většinu rán začínám kontrolou Discordu.

Čtu zprávy, odpovídám na otázky, zjišťuji, co se děje s nahlášenými problémy, a sleduju, jestli něco nevyžaduje Rudiho pozornost.

Odtud se většinou přesouvám mezi Redditem, e-mailem, sociálními sítěmi a samotným AICHIKI.

Některé dny připravuju oznámení, píšu články na blog, tvořím propagační obsah nebo organizuju komunitní akce.

Jindy pracuju na postavách, aktualizuju stávající obsah, vybírám postavy, které chci představit, nebo pomáhám uživatelům pochopit, jak některé funkce fungují.

A po celou tu dobu mám otevřený Discord.

Jedna z věcí, které mě baví nejvíc, je tvorba postav.

Strávila jsem spoustu času rozvíjením postav, experimentováním s jejich povahami, minulostí a vzpomínkami a pozorováním, jak různé AI modely informace, které dostanou, interpretují.

Dobrá roleplay postava potřebuje víc než půvabný portrét a pár povahových rysů.

Její historie, chování, vztahy, způsob řeči i reakce se podílejí na tom, jak konzistentně se během konverzace chová.

Někdy dělá zásadní rozdíl zdánlivě bezvýznamný detail.

Tahle zkušenost mi také pomohla pochopit potíže, na které narážejí další tvůrci, takže jim mohu dávat praktické rady, místo abych jim jen říkala, co by měli dělat.

Práce s komunitou ale není jen o kreativitě.

Dochází k neshodám a nedorozuměním, přicházejí žádosti o podporu a občas nastanou situace, které vyžadují obtížná rozhodnutí.

Moderování beru jako zodpovědnost vážně.

Máme malý tým moderátorů, kteří pomáhají udržovat naši komunitu na Discordu, řeší běžné záležitosti a vážnější věci předávají mně.

Automatická moderace nám také pomáhá odhalovat možné problémy, ale věřím, že při rozhodnutích, která se dotýkají jiných lidí, zůstávají důležité kontext a lidský úsudek.

Rozhodnutí o zablokování uživatelů dělám já, zatímco Rudi se zapojí, když problém vyžaduje technické prošetření nebo změny v aplikaci.

Naučila jsem se, že správa komunity vyžaduje víc než znalost pravidel.

Potřebujete trpělivost, důslednost a ochotu naslouchat, i když je někdo frustrovaný nebo s vaším rozhodnutím nesouhlasí.

A někdy je kritika, které se vám dostane, přesně to, co potřebujete slyšet.

Funkce, kterou Rudi nechtěl vytvořit ​

Na tom, jak spolu pracujeme, si cením i toho, že zpětná vazba komunity skutečně ovlivňuje vývoj.

Pravidelně nosím Rudimu podněty, stížnosti a požadavky od uživatelů.

Samozřejmě to neznamená, že se z každého návrhu stane funkce. Některé nápady nejsou technicky proveditelné, jiné by byly příliš drahé nebo by nezapadaly do směřování AICHIKI.

Ale zpětná vazba uživatelů hraje při rozhodování o tom, na čem budeme pracovat, významnou roli.

Jedním z mých oblíbených příkladů je tlačítko Pokračovat.

Rudi ho původně zařadit nechtěl.

Podle něj měl být roleplay interaktivní. Napíšete zprávu, AI odpoví a příběh se rozvíjí právě touto výměnou.

Nechápal, proč by někdo chtěl místo psaní odpovědi mačkat tlačítko.

Jenže uživatelé o něj pořád žádali.

A nakonec to přehodnotil.

To, co vypadá jako obyčejné tlačítko, ve skutečnosti vyžaduje, aby systém dal AI pokyn posunout scénu dál, aniž by uživatel napsal nový dialog.

Není to tak přímočaré, jak to vypadá.

Dnes je tlačítko Pokračovat součástí AICHIKI a Rudi je rád, že jsme ho přidali.

Líbí se mi tenhle příklad, protože ukazuje něco důležitého o tvorbě produktu.

Co dává smysl vývojáři, ne vždy odpovídá tomu, co uživatelé potřebují.

Někdy lidé, kteří vaši aplikaci používají, vidí možnosti nebo narážejí na frustrace, které by vás samotné nenapadly.

A pokud jste ochotni poslouchat, takové zkušenosti mohou produkt udělat lepším.

Malý tým neznamená malou pracovní zátěž ​

Lidé si možná neuvědomují, kolik různých povinností si každý den žádá pozornost.

Je tu také důležitá podrobnost o tom, jak AICHIKI provozujeme: Rudi má mimo platformu práci na plný úvazek.

AICHIKI vyvíjí ve svém volném čase během pracovního týdne. Po skončení běžné práce věnuje veškerý dostupný čas funkcím, zkoumání problémů nebo správě technické stránky aplikace.

O víkendech se AICHIKI v podstatě stává jeho zaměstnáním na plný úvazek.

Tehdy může věnovat delší souvislé úseky času vývoji, aktualizacím a větším úkolům, které se do všedních večerů těžko vejdou.

Moje práce mezitím sleduje jiný rytmus.

Možná odpovídám na zprávy podpory, připravuju komunitní akci, píšu článek, kontroluju obsah nebo řeším moderátorské rozhodnutí. Správa komunity se ne vždy řídí pevným rozvrhem, zvlášť když se na nás uživatelé mohou obrátit kdykoli.

A pořád máme i rodinný život.

Máme dvě dcery a ta mladší ode mě během dne stále vyžaduje spoustu pozornosti.

Skloubit správu komunity s mateřstvím není vždycky jednoduché.

Jsou chvíle, kdy uživatel potřebuje pomoc, je třeba připravit oznámení nebo se stane něco nečekaného, a přitom mám doma malou holčičku, která potřebuje svou maminku.

I proto je pro mě spolehlivý tým moderátorů tak důležitý.

Naši moderátoři pomáhají odpovídat na otázky, řešit běžné problémy a udržovat komunitu v chodu, když nejsem hned k dispozici.

Naši beta testeři přispívají tím, že odhalují problémy, testují změny a sdílejí postřehy, které by nám jinak mohly uniknout.

Ne vždy se ve všem shodneme, a to je naprosto v pořádku. Důležité je umět o problémech mluvit a hledat řešení.

Jsem vděčná za čas a úsilí, které do toho vkládají.

I když s Rudim neseme většinu odpovědnosti za AICHIKI, rozhodně nedělá všechno bez pomoci.

Jedna z našich největších výzev není vývoj ​

Když jsem se Rudiho zeptala, co je na vývoji a údržbě AICHIKI nejtěžší, jeho odpověď mě trochu překvapila.

Nebylo to programování.

Bylo to hledání uživatelů.

Nemáme žádné investory ani vyhrazený marketingový rozpočet, takže většina našeho úsilí oslovit nové lidi stojí na organickém objevování, zapojení do komunit, sociálních sítích a doporučeních.

A je tu ještě jedna potíž: oslovit to správné publikum.

AICHIKI je postaveno na tvorbě postav, vyprávění příběhů a dlouhodobém roleplayi.

Ne každého, koho zajímá AI chat, přitahuje právě tenhle druh zážitku.

Někdo chce rychlou konverzaci, jiní hledají platformu, kde mohou rozvíjet postavy, budovat vztahy a prozkoumávat příběhy v čase.

Naší výzvou je pomoci těmto lidem zjistit, že AICHIKI existuje.

To je jeden z důvodů, proč jsem investovala čas do naší přítomnosti na sociálních sítích, článků na blogu, komunitních akcí a vzdělávacího obsahu.

Chci, aby lidé pochopili nejen to, co AICHIKI nabízí, ale i to, jak ho mohou využít k lepším roleplay zážitkům.

Rudi se občas do propagace zapojí sám, například sdílením AICHIKI na Redditu.

Ale marketing je pro nás pořád něco, co se teprve učíme.

Můžete strávit měsíce vývojem funkce, vylepšováním systému nebo řešením technického problému a přesto se vám nepodaří oslovit lidi, kteří by tu práci ocenili.

Postavit produkt a přimět lidi, aby ho objevili, jsou dvě naprosto odlišné výzvy.

A obě vyžadují pozornost.

Pořád čekáme na ty miliony ​

Nemohla jsem odolat a musím zařadit ještě jednu poznámku od Rudiho.

Když jsme mluvili o obchodní stránce AICHIKI, přiznal, že zatím nejsme nijak zvlášť ziskoví.

Pak dodal, že pořád čekáme na ty miliony.

Když jsem to četla, musela jsem se smát.

Ale za tím vtipem je něco velmi skutečného o nezávislém vývoji.

Investujeme čas, úsilí a prostředky do něčeho, o čem věříme, že stojí za to vybudovat, aniž bychom přesně věděli, kam nás ta práce zavede.

Pořád jsou tu funkce, které chceme vylepšit, výzvy, které musíme vyřešit, a lidé, které bychom rádi oslovili.

Některé dny jsou produktivní a naplňující. Jiné přinášejí nečekané problémy, těžká rozhodnutí nebo práci, které si mimo náš tým nikdo nevšimne.

A to je prostě součást provozu AICHIKI.

Pokud bych chtěla, aby lidé pochopili jedinou věc, pak je to tohle: platforma pro AI roleplay je o mnohem víc než o umělé inteligenci.

Je o lidech, kteří ji vyvíjejí, o lidech, kteří ji spravují, o lidech, kteří pomáhají udržovat její komunitu, a o uživatelích, kteří ji naplňují vlastními příběhy a postavami.

Za každou funkcí, oznámením, aktualizací i odpovědí podpory stojí práce, které se jen zřídka dostane velké pozornosti.

A za tím vším jsou dva lidé, kteří se snaží skloubit firmu, rodinu a projekt, který se stal významnou součástí jejich života.

Nejsme velká firma a netváříme se, že máme všechno vyřešené.

Prostě budujeme AICHIKI, učíme se za pochodu a snažíme se, aby bylo s každou aktualizací lepší.

A myslím, že na tom je něco, o co stojí za to se podělit.